Ortopedie, z řeckého ὀρϑός (orthos, přímý) a παιδεύειν (paidion, dítě), je základní chirurgický lékařský obor. Zabývá především prevencí, léčbou a rehabilitací poruch a onemocnění podpůrného a pohybového aparátu. Ortopedie se zabývá i léčbou zranění pohybového aparátu.

                               

Význam spolupráce podiatrie a ortopedie: 
Podiatr nohy klienta prohlíží a vyšetřuje. Vyšetření probíhá pohledem, pohmatem, na plantoskopu, PC skenneru a běžícím pásu. Konzultuje s klientem jeho potíže, bolestivé stavy, otoky a vysvětluje souvislosti s  celým pohybovým ústrojím. Diagnostikuje postavení nožní klenby, stav prstců, palců a klasifikuje stupeň postižení. Všímá si zejména kladívkové a drápovité prstce, stěsnání prstců, hallux valgus a varus. Doporučuje vhodné pomůcky a cvičení. na základě svých znalostí a zkušeností z oboru navrhuje individuální zdravotní stélky do obuvi. Dle potřeby odesílá na vyšetření ke specialistovi z oboru ortopedie.

Nejčastější ortopedická onemocnění:
Osteoporóza - metabolická kostní choroba, která se projevuje řídnutím kostní tkáně. V kostech se vytvářejí póry, dochází k úbytku vápníku a jiných minerálů. Příčinou může být podvýživa, nedostatek pohybu, věk nebo menopauza. Projevuje se bolestmi zad, snadnou lomivostí kostí, zmenšení tělesné výšky, zmenšenou pohyblivostí a vytvořením hrbu (kyfóza)

Osteomyelitida - (osteomyelitis), česky zánět kostní dřeně, je infekční hnisavé onemocnění kostí a kostní dřeně vyvolané bakteriemi či mykobakteriemi. Při tomto onemocnění dochází k ucpávání cév v kosti krevními sraženinami a následnému odumírání kostní tkáně. Může docházet k obrůstání postižených částí okosticí.

Skolióza - Tuto poruchu můžeme charakterizovat jako trojrozměrnou deformitu s posunem obratle ve frontální rovině, sagitální (do lordózy) a transverzální (rotace). U idiopatické skoliózy zpočátku nejsou strukturální změny obratlů. U skoliózy jsou dislokována nejvíce těla obratlů,jejich oblouky a výběžky méně. Více jsou výchyleny již příčné výběžky,které na straně vychýlení vyčnívají a tvoří hrb.Ten je zvlášť patrný v hrudní části,kde příčné výběžky následují i žebra. Na konkávní straně potom se příčné výběžky zanořují do trupu a vedou k tomu,že hrudník na straně konkavity vpředu prominuje.

Revmatická onemocnění postihuji pohybový aparát (klouby, kosti, páteř, ale i svaly, vazy, šlachové úpony), ale mnohdy mohou postihnout i některé jiné orgány. Rozdělujeme je do několika základních skupin, přičemž mezi nejčastější a nejznámější patří zejména revmatoidní artritida, Bechtěrevova nemoc a lupénka.

Revmatoidní artritida - obecně je dlouhodobé, postupující a invalidizující onemocnění, provázené bolestí. Toto onemocnění člověka postupně omezuje v pohybu a brání mu vykonávat běžné každodenní aktivity a žít samostatný a nezávislý život. Přestože pro revmatoidní artritidu je nejtypičtější onemocnění kloubů, může nemoc postihnout také kterýkoli jiný orgán v těle, například plíce, srdce nebo oči. Z kloubů jsou nejčastěji postižena zápěstí a drobné klouby na rukou a na nohou.
Původní příčina, která u konkrétního člověka vyvolá rozvoj nemoci, není dosud známa. Víme toho však hodně o mechanismech, kterými nemoc poškozuje klouby a vyvolává typické obtíže pacientů s artritidou. Hlavním škodlivým procesem je chronický nitrokloubní zánět. Ten je způsoben vstupem bílých krvinek do kloubu a projevuje se jako otok, horkost, citlivost na dotek, bolestivost a snížená funkčnost. Po nějaké době probíhající zánět vyústí v destrukci a deformaci kloubu. Jedná se o onemocnění imunitního systému. Při revmatoidní artritidě je to právě váš imunitní systém, který napadá klouby, nezvratně je poškozuje a vyvolává v nich chronickou bolest.

Psoriáza - postihuje především kůži, avšak zhruba u 10–20 % pacientů se může objevit kromě kožního také kloubní postižení. Onemocnění kloubů, které je do jisté míry podobné revmatoidní artritidě, se nazývá „psoriatická artritida“.

Bechtěrevova choroba - je chronické, celoživotní onemocnění. Jeho příznaky se tedy postupně vyvíjejí a nejsou v každé fázi nemoci stejné. Je častější u mužů než u žen, první příznaky se většinou objeví mezi 18 a 30 lety. 

Svalová dysbalance -  je porucha hybného systému, jedná se o stav, kdy jsou svaly působící proti sobě ve vzájemné nerovnováze.[1] Často se stává, že jeden z těchto svalů je ochablý, protipůsobící zkrácený. Příčinou vzniku svalové dysbalance je často nerovnoměrné zatěžování svalových skupin např. při sportu, ale může se vyskytnout i jako poúrazový projev, kdy člověk vyhledává nebolestivou polohu a v ní se dlouhodobě pak nachází. Jeho vnějším obrazem jsou typické vady v držení těla, které mají zcela konkrétní podobu.