bude uveřejněno v prosinci 2011
   

                         
Lily, jste herečka, která hodně času tráví na prknech, která znamenají svět. Přece jen, není to běhání po mechu. Nebolí Vás z toho někdy nohy?
A jak. A to je zajímavé, v poslední době, skoro v každém představení já tančím nebo běhám po schodech.

A to si ani neumím představit, jak by to s nohama dopadlo, kdyby se Vám splnil dětský sen stát se baletkou nebo tanečnicí :-)
Já bych asi skoro nechodila. Proč jdou baletky do důchodu v 37 letech, nohy jsou unavenější než celý člověk. Už bych asi byla na vozíčku. Být baletkou byl můj sen, ale sen je sen a váha je váha. Takže když jsem byla v šestém ročníku baletní konzervatoře, kluci mě nemohli už zdvihat, tak mě vyhodili. Takže sen se rozplynul. Ale tanec stále miluju a dělala jsem i v pardubickém divadle menší choreografii.
Pak jsem chtěla být ženským klaunem, ale nevěděla jsem, kde je možné se to naučit a že existuje cirkusová škole v Moskvě, kam jsem tedy nešla. Klaun je skloubením herectví a pohybu.
Potom přišla ta nejhloupější myšlenka, stát se herečkou. Dávala jsem přihlášku i na sportovní fakultu, a bohužel mě vzali dříve na herečku :-D 

Vaše divadelní role po příjezdu do Prahy?
Po příjezdu z Petrohradu do Prahy jsem dostala divadelní roli v Maryše, kde jsem hrála matku Francka v divadle Na zábradlí, hrálo se to bohužel jen dvakrát :-). V divadle Viola pak představení Noc orgií v Nesleské věži, kde jsem hrála s vynikajícími herci, Ivanem Trojanem, Eliškou Balzerovou, Jaromírem Medunou, v režii Lídy Engelové. Pak přišla Fidlovačka a role dohazovačky Jente v Šumaři na střeše. 

A co filmy?
Rok 1994, dva Svěráci, oscarový film Kolja. Díky tomu jsem začala hodně hrát a filmovat a doufám, že zůstanu pro Čechy a Česko Koljovou babičkou. I když někdo dodnes neví, jaké mám příjmení :-D 

Které role máte raději, divadelní nebo filmové?
Samozřejmě že divadelní. V divadle dnes můžeš hrát tak, a zítra jinak. Ve filmu je to jednou dáno a tak to bude navždy. Film jsou peníze, divadlo je radost bez peněz. 

Co si myslíte, že jste v péči o své nohy zanedbala?
Já věděla, že mám ploché nohy a nic jsem s tím nedělala, a toho dneska lituju. Bolely mě prsty a byla jsem líná chodit na pedikúru a dokonce jsem začala kulhat. Jako každá mladá holka jsem chtěla mít menší nohu, kupovala jsem menší boty, a to byla velká chyba. Tak teď kupuju určitě o jedno číslo větší :-D 

Už rok spolu soutěžíme, kdo víc zhubl :-). Dvacet kilo – to už klouby na noze pocítily, že?
Chybička, 25 kilo :-D Běhám za tramvají a nemám žádné potíže, chodím do pátého patra, chodím do kopce, bez potíží. Chodím s hlavou zvednutou kolem obchodů s velikostmi XXXL a kupuju velikost 48, o které jsem nesnila celý život :-D 

Máte nějakou babskou radu, jak si ulevit od bolesti nohou?
Za prvé, používám jednou za měsíc pana Fešara na pedikúru :-D Za druhé, pana doktora Bartíka na cévy a pana docenta Pokorného na kolena. Takže tři mužský a to je paráda. 

Jak vypadá Vaše domácí péče o nohy?
Z vaší otázky jsem v háji. Jediné co dělám každý den, používám gumový míček na masírování chodidel, což radím všem. 

Okázalé červené laky nebo raději něco decentního? Vůbec, co vy na lakování nehtů na nohách?          
Chachacha, mně je skoro 73…:-D 

O Vás je známo, že co vyděláte, to utratíte za cestování po světě. Povězte nějakou zajímavou příhodu z cest.
Mám velká prsa. A je hrozně těžké najít podprsenku. Hledám všude po světě. V Lisabonu jsem stála na jedné  vysoké věži, kam jsem dostala svých skoro sto kilo hodně těžko, a najednou jsem  uviděla na zemi velkými písmeny napsáno LILIAN, bylo to moc zajímavé. Sešla jsem dolů, tam byla šipka doprava. Byl to obchod a s čím myslíte? S podprsenkama. Nakonec, pravda, to trvalo hodinu a půl, ale poprvé za deset let svého cestování jsem vyšla ven s podprsenkou. Mimochodem, teď s vámi mluvím a mám ji na sobě :-D

Závěrem, co byste popřála našich čtenářům?
Aby bylo víc takových Fešáků, protože já svému milému panu Fešarovi říkám Fešák, protože těch 20 kilo dolů vím, co znamená. A pokaždé, když odcházím z jeho Centra péče o nohy a tělo, já neodcházím, já lítám :-D

S divadelní a filmovou herečkou Lilian Malkinou si povídal Jaroslav Fešar

                          
Václave, stíháš ještě při své práci vnímat, že máš nohy?
To v každém případě – jelikož stojím na prahu oboustranné výměny kyčelního kloubu, musím o nohy pečovat o to víc, jelikož ty bolesti jsou otřesné!

Kdyby se tě někdo zeptal, jestli je pedikúra potřebná, co bys odpověděl?
Bez debat, o tom není pochyb! To je totiž to nejlepší a hlavně nejrychlejší, co můžete pro pohodu svých nohou udělat.

Ty sám pravidelně chodíš na ošetření. Řekni našim čtenářům, který ze způsobů ošetření je ti sympatičtější? Klasická mokrá, nebo přístrojová?
Já osobně mám raději klasickou mokrou, mám z ní příjemnější pocit. Musím ale říct, že v poslední době mám stále přístrojovou pedikúru a je skvělá! Jsem přesvědčen, že jde pouze o pocit, co je každému příjemnější.

Najdeme u  tebe doma krém na nohy, rašpli nebo vířivou vaničku?
Najdete toto všechno a ještě daleko víc věcí potřebných k ošetření nohou!

Zažil jsi někdy reflexní terapii, masáž nebo nějakou podobnou příjemnost co se nohou týče?
Měl jsem možnost vyzkoušet tyto terapie v lázních a pokud budu mít čas, možnost a příležitost, zcela jistě žádnou nevynechám.

Hrál jsi někdy v kabaretu nějakou scénku, ve které by hlavní roli hrály nohy?
Ano – to když jsem v jedné scénce předváděl slavné světové modelky, jako třeba Naomi Kýbl, Claudii Schifoner atd.

Ve tvém kabaretu Srdce a kámen je krásných nohou víc než dost. Může za to příroda, nebo hodiny „dřiny“? :-)
Za to může jen a jen příroda a nadarmo se neříká, že muž má už od přírody nádherné nohy a když se jim věnuje jako dívka - no tak pak je to paráda!

Vzpomeňme na Helenku Růžičkovou, tvoji velkou přítelkyni, a její slavné hlášky o Škopkových smrdutých nohách v trilogii našeho společného kamaráda Zdeňka Trošky…
Na smrdutý nohy byla Helena tak alergická, že byla schopná dotyčného, u kterého se na to třeba během cesty autem přišlo, to byla schopná ho nahnat do prvního rybníka kolem kterého se jelo! Vždycky říkala, raději tu budu čuchat rybník i s rybinou, než smradlavý nohy!

Dovol mi ještě otázku z jiného soudku, fascinuje mne tvoje geniálně řešené lůžko na spaní. Působí přímo královským dojmem. Prozraď nám, v čem spočívá jeho kouzlo.
Postel je to nedůležitější v životě, pokud jde o odpočinek a relaxaci. Hlavně nesmí být nízká, aby člověk neabsorboval veškerý prach u podlahy. A je-li správně vysoká, asi tak jako v nemocnici, jste ve správném proudění vzduchu, máte  nádherný pocit s přehledem a dobře se vám z takové postele vstává. A dopřejete-li si šířku tak cca 120 cm, máte pocit, že je svět váš a musí se podle vás řídit a to je to, co vám dopomáhá kvalitně, ba dokonce skvěle si odpočinout!

Co bys závěrem popřál našim čtenářům?
Stále dobrý a hezký pocit z příjemné, pohodlné chůze a lehoučkých pevných nožiček!

Děkuji za rozhovor.

S hercem a kabaretiérem Václavem Glazarem si povídal Jaroslav Fešar

                         
Sáro, když se řekne „pravidelná péče o nohy“, co si pod tím představíte?
Dokud jsem nepoznala laskavou a mistrnou péči podiatra, tedy Vás, drahý Jaroslave, chovala jsem se k mým nohám po čtyři desetiletí poněkud spartánsky. Tedy myla jsem je, stříhala nehty, občas paty drásala pemzou, toť vše. Ale abych nevypadala jako surovec – své nožky mám ráda a dopřávám jim vydatný pohyb. Nesmírně ráda pochoduji dlouhé kilometry svižným krokem – to je patrně nade všechny doktory. Netrápím je ve vysokých podpatcích – při své výšce 180 cm to nemám zapotřebí. Ale po 4 dětech rychle za sebou přece jen dostaly zabrat a od mého 42. roku jim dopřávám dosud nevídaný luxus – 1 x v měsíci je nechávám hýčkat, brousit, masírovat a ještě si u toho znamenitě poklábosím. Ordinace podiatra je ráj pro nožky i pro duši.

Máte čas při tolika dětech se ještě věnovat domácí péči o nohy?
Co nestihnu v běhu a během 5 minut, to nemám. Ale vzácně se před tou hordou přece jen ukryji a máchám si nožky ve vřídelní karlovarské soli. A zvykla jsem si nohy před spaním mazat – je to rituál.

Najdeme na Vašich nehtech červený lak?
Ne. Nelakuji – nemám čas ani chuť. Považovala bych to za ztrátu času, nenosím ani žádné šperky – mně je dobře běhat takto „nalehko“. A protože se často máchám rukama ve vývojce ve fotokomoře, lak by asi brzy odpochodoval.

Při své výšce nosíte ještě boty na vysokém podpatku?
Záleží na tom, čemu se říká vysoký podpatek. Má chůze se spíš podobá usilovnému pochodu, takže na jehlách by to bylo jako tanec na chůdách. Ale podpatky kolem 4-7 cm jsou už příjemné a dá se v nich i svižně běhat, to mi věřte – obzvlášť když Vás honí čas nebo se Vám děti rozutíkají kam nemají…Nemám naopak ráda placaté boty bez jakéhokoliv podpatku – pouhá představa žabek a mokasín mě drtí.

Co masáže nohou? Umíte si je náležitě vychutnat?
Ano !!! Mám pocit, jako by nohy shazovaly ze sebe léta.

Zkusila jste někdy na svých toulkách světem nějakou exotickou masáž chodidel?
Jsem spokojený domácí pařez a cesty ven mě už dávno nelákají. Mně je dobře doma. Myslím, že zdejší terapeuti dovedou náramné divy.

Máte při fotografování v souvislosti s nohama nějaký nevšední zážitek?
Moji modelové to nemají se mnou lehké – ráda je tahám po skalách i do studeného potoka…a samozřejmě naboso.
V podstatě si užívají klasickou priessnitz-proceduru, no ne? Moc se mi líbí bosé nohy – dokonce i dáma v úžasných romantických šatech v nich vypadá nádherně, nadčasové, nevinně a zároveň nesmírně přitažlivě.
A nakonec jsou všichni i rádi, že se na chvíli zbaví bot – jakoby s nimi zahodili i ostych a svázanost.

Ranní rosa na louce po deštivé letní noci a bosé nohy. Jak se Vám to zamlouvá?
To nejlepší co znám. S dětičkami si toho užívám ažaž včetně věčného broušení nohou v písku…A když Vás píchne včela, máte to i s reflexní masáží, cha chá…

Kdyby nohy mohly mluvit, co by řekly ty Vaše? :-)
Nemáme to s Tebou, Sáro, lehké…ušly jsme toho za několik lidských životů. Ale alespoň víme, že existujeme. Jsme lechtivé, umíme zvedat věci ze země, lézt po stromech a rychle utíkat a nejvíc nás bavilo a baví nošení Tvých dětí, i když jsou to pořádní cvalíci. Tak Ti budeme rády ještě dlouho sloužit.

A co byste  závěrem popřála našim čtenářům?
Vstupujte do každého dne pravou nohou, tj. zvesela a s dobrou vůlí, protože je krásně na světě. A rozmazlujte si nohy, zaslouží si to jako málokdo a máloco…

S fotografkou Sárou Saudkovou si povídal Jaroslav Fešar

                         
Zdeňku, není nikdo v Československu, kdo by vás neznal. Můžeme spolu s vámi nahlédnout do problematiky, na kterou se vás jistě jen tak někdo neptal?
Prosím, jen se ptejte.

Bota jménem Melichar, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, to už tady bylo. Bude něco i o nohách? :-)
Znám jednu pohádku o chaloupce na kuřích nožkách, ale ta je nefilmovatelná. Aspoň Vám ji řeknu: stojí chaloupka na kuřích nožkách, kolem ní se batolí několik takových malých chaloupek. Chaloupka si povzdychne – ještě jednou se otočím k lesu zády, to určitě! :-) 

Péče o nohy je nejen potřebná, ale i mimořádně příjemná. Dopřáváte si alespoň čas od času odbornou pedikúru nebo fantastickou masáž chodidel?
Asi mi nebudete věřit, ale v životě jsem na pedikúře nebyl, ani na žádné fantastické masáži chodidel. Zatím jsem neměl s nohama ani s nehty žádné trable. Aby Vám to nebylo líto, nebyl jsem ani na manikúře, ani u holiče. Všechno sám :-)

Jako býk si právě takovou péči umíte mimořádně vychutnat, že jo? S vaším optimismem, radostí ze života a maximální pohodou to ani jinak nejde, si myslím.
Zřejmě Vás zklamu, ale znám jiné radosti života, než se nechat lechtat na chodidlech. A pak - nejsem lechtivý. Ani trošku :-)

Myslíte si, že babka Kropáčková chodila na pedikúru? V minulosti to patřilo k běžným činnostem zejména starších lidí.
Ježiš, tak to nevím, to se musíte zeptat jí. Dám Vám její číslo telefonu. Ale myslím, že by mohla na pedikúru chodit, koneckonců je to dáma :-)

Co domácí péče o nohy? Krémy, koupele, rašplička? Když vstáváte ráno ve čtyři hodiny, musíte toho hodně stihnout.
Sice vstávám hodně brzy ráno, stihnu moře věcí, ale že bych si strouhal nožičky, to sotva. Kdepak rašplička, co to je? :-)

Vyzkoušel jste nějakou zajímavou techniku v péči o nohy na svých toulkách světem? Třeba naposledy ve vesnici Itibo v Keni?
I tam jsem nosil své oblíbené vietnamky a kolikrát keňské bahýnko začvachtalo mezi prstíky. Rychle ale oschlo a pak stačilo jen zadupat a odpadlo :-)

Slyšel jste už o podiatrii? Naše společnost úspěšně funguje již 10 let.
Poprvé loni na podzim na zámku Kozel, kde mě přepadla nějaká Vaše známá a všechno to na mě vychrlila. Bylo to napínavé :-) (Evička Václavovičová z Plzně - pozn.autora )

Myslíte si, že naši muži o sebe pečují dostatečně? Péče o nohy v sobě zahrnuje nejen kosmetickou údržbu, ale také péči o své zdraví.
Jistě, jsou tací, ale já mezi ně nepatřím. Příroda mně dala do vínku skvělý dar – vůbec mi nesmrdí nohy! Můžu nosit ponožky půl roku v kuse až když se rozpadnou únavou materiálu, a vůbec byste neřekl, že byly nošeny. Navíc od jara do podzimku chodím ve vietnamkách a bos ( v létě po ránu v rose na zahradě, to je super!). Pravda, kůže na patách trochu ztvrdne, ale stačí napařit nohy v horké vodě, kuchyňským nožem lehce oškrábnout a je to. Teď se asi kácíte, ale je to pravda.

Kdyby existoval opravdový zázračný modrý nektar, co byste si přál, aby s lidmi po vypití udělal? (úsměv)
Já vím, co máte na mysli :-) Ale přál bych jim, aby jim nesmrděly nohy. Protože není nic protivnějšího, než smradlavé nohy – viz scénu ze Slunce, sena, erotiky. Echt česká. Teď už víte, proč se lidi na Západě a v Americe doma nezouvají. Protože jim smrdí nohy, to je jasný :-)

Jsme v první čtvrtině nového roku. Co byste popřál našim čtenářům?
Zachovat si vždy dobrou náladu, nadhled, klid v duši, čisté svědomí a čisté nohy :-)

Se scenáristou a režisérem Zdeňkem Troškou si povídal Jaroslav Fešar

 
Foto: archiv TV Nova

Napadlo vás někdy, že byste si zula boty a vyběhla jen tak naboso? Chůze naboso je mimořádně prospěšná.
V Karolínce, kde máme rodinný baráček, mě to napadá běžně, ale v Praze, pravda, ještě ani jednou

Kristýnko, myslíte si, že péče o nohy ze z hlediska prevence zdraví u nás má velkou tradici nebo pořád pokulhává za estetickou úpravou např.vlasů a nehtů na rukou?
Nad tím jsem se nikdy nezamýšlela, ale řekla bych, že pokulhává dosti. Větší pozornosti se jistě těší vlasy a ruce, neb je stále vystavujeme na odiv, ale pedikúře se mnohem více věnujeme až s příchodem léta. A také se domnívám, že stále více vítězí módní obuv nad pohodlnými, pro nožky prospěšnými botami. Mně třeba trvalo hodně dlouho ( A to, kdo ví, kdyby jednoho dne za mnou nepřišla švagrová s dárkovým šekem k vám, jak dlouho by mi to ještě trvalo) než jsem začala péči o nohy brát vážně. A stejně ještě v něčem lajdačím

Lakují si princezny nehtíky? Pokud ano, jakou barvu laku milují? (úsměv - pozn. Z filmové pohádky „Království potoků“)
Já jsem si je třeba lakovala bezbarvým výživným lakem

Věnujete se spíš domácí péčí o nohy nebo si raději dojdete na pedikúru?
To víte, že si raději dojdu k vám

Napadá mě, že jako herečka se taky pěkně naběháte. Když budu zvědavý v čem nejraději chodíte, co mi odpovíte? Cítíte se dobře v lodičkách na vysokém podpatku?
Nejlépe se cítím v pohodlných botách bez vysokého podpatku, momentálně mám nejvíce oblíbené crocsy. Ale samozřejmě vyhledávám i ty lodičky…

Souhlasíte s úslovím, že je hlavně důležité „mít nohy v teple?“
Souhlasím.

Máte čas ve volných chvílích „relaxovat“ třeba s nohami ve vířivé vaničce nebo jen tak na stole? Otázkou je, jestli máte volný čas. No a vaničku… (úsměv )
Vždy by se ten volný čas našel, ale když já nemám tu vaničku

Vyzkoušela jste v péči o nohy něco neobvyklého? Třeba reflexní masáž chodidel, parafínový zábal nebo detoxikační koupel?
Stále ne, ale prý je to skvělé, takže v budoucnu bych určitě chtěla

Mnoho lidí se ve volném času věnuje chůzi např. populárnímu Nordic walking . Oslovilo vás to někdy natolik, abyste tento druh aktivního pohybu sama vyzkoušela?
Zatím ne

Kristýnko, co byste na závěr vzkázala všem čtenářům našeho časopisu?
Ať péči o nohy nepodceňují a dopřejí jim opravdový luxus

   S divadelní a filmovou herečkou Kristýnou Janáčkovou si povídal Jaroslav Fešar.

 
Foto: Jaroslav Šimandl

Janičko, jste doktorka farmacie, modelka, herečka, moderátorka i ředitelka nadačního fondu Modrá kotva. Řekněte nám, co jste nejvíc?
Jednoznačně nejdéle ,tedy 14let, se věnuji farmacii. Od střední školy přes vysokou školu a v této činnosti pokračuji i nyní. V současnosti se však také intenzivně věnuji moderování a Nadačnímu fondu Modrá kotva, který financuje klinické zkoušení protinádorových vakcín. Modeling až na vzácné výjimky už nedělám. Vždy jsem ho brala jen jako nejlepší studentskou brigádu a možnost cestovat. Několik filmových hereckých zkušeností, kterých mi bylo dopřáno, mě velmi bavilo. Nicméně za herce přeci jen považuji spíše ty, kteří herectví studovali a hraji aktivně činohru v divadlech. 

Váš oblíbený citát : „Přej a bude ti přáno“ se mnoha lidem líbí. Vždy vám tento výrok vyšel?
Věřím tomu, že pokud je člověk přející, vyzařuje pozitivní energii a naopak. Jsem zastánkyní názoru, že podle toho, jaký člověk je, takovou dostvává i zpětnou vazbu od svého okolí.

Tak jako herečku Aňu Geislerovou můžeme vidět v cukrárně na Malvazinkách, tak vás jistě v lékárně v Paládiu v Praze. Je to tak?
Ano, v lékárně v Palladiu bývám jednou týdně. Snažím se udržet si tím kontakt s oborem a neztrácet na odbornosti. Navíc činnosti jako je např. poradenství pacientům vnímám jako smysluplnější práci, než je například již zmíněná modelingová.

Moderování, kde jsou hlavním tématem nohy vám jde skvěle. Skláním se před vaší perfektní přizpůsobivosti tématu. Těší mne, že jsem u nedávné akce mohl být s Vámi.
Děkuji. Samozřejmě na odborné téma péče o nohy jsem se musela předem připravit. Studium daného tématu akce je vždy součástí mé moderátorské přípravy. Nejčastěji moderuji akce s lékařským, farmaceutickým, kosmetickým, ale například i ekonomickým zaměřením Jsem tomu ráda, protože si tak rozšiřuji obzory a mám hnací motor k tomu, abych si vyhledávala informace z různých oborů. Bez tohoto impulzu bych se k samostudiu jen těžko donutila (smích).

Modelka a nohy. To jde skvěle k sobě. Věnujete se jejich péči nějak nadstandardně?
Zvýšenou péči jsem jim věnovala v době, kdy jsem soutěžila ve StarDance. Nohy byly v průběhu každodenních tréninků uzavřeny 3 až 4 hodiny v tanečních střevíčcích, čili dostávaly poněkud zabrat. Tehdy jsem chodila na masáž nohou a pedikuru častěji. V současnosti sice nadále vystupujeme na společenských akcích s tanečními ukázkami, ale příprava naštěstí již není tak náročná. 

Možná by naše čtenáře a zejména ženy zajímalo, jestli máte ráda nějaké zdobení na nehtech, malůvky nebo třeba francouzskou pedikúru?
Nemám ráda „přeplácané“ malůvky. Myslím, že i v jednoduchosti je krása. Líbí se mi francouzská pedikůra případně jednobarevné lakování v růžových, červených či hnědých odstínech. 

Chodíte Janičko na nějakou pravidelnou odbornou pedikúru? 
Jednou měsíčně zajdu na pedikůru spojenou s masáží.V mezidobí úpravu zvládám sama.

Zažila jste v nějaké exotické zemi, například v Malajsii nebo Seychelách nějaké zajímavé metody jak pečovat o své nehtíky nebo nohy?
Nešlo vyloženě o pedikůru. Netradiční péče mi byla dopřána na celém těle. Šlo o čokoládové, medové a další zábaly. Většinu z nich však již v současné době lze najít i ve vybraných českých salonech.

Nožičky si občas zaslouží relaxační masáž, aromaterapii nebo vířivou vaničku. Máte při svém pracovním vytížení na něco z toho čas?
Jak jsem již zmínila, tyto procedury si dopřávám jednou za měsíc.

Na tuto otázku už jste jistě mnohokrát odpovídala. Přesto by mne zajímalo jak si udržujete krásnou a štíhlou postavu? Je to o stravě a o cvičení, nebo jsou v tom i nějaké „vychytávky“?
Odpověď je velmi jednoduchá. Zdravý aktivní životní styl a vyvážená strava. Vyhovuje mi hlavně středomořská kuchyně. Dopřávám si hodně mořských ryb, olivového oleje, ovoce a zeleniny, případně např. kvalitní svíčkovou. Dodržuji pitný režim ve formě bylinných čajů a neperlivých vod. Ráno si dávám spíše sacharidy a večer bílkoviny. 
Navíc nejsem zastáncem sedavého způsobu života. Volné chvíle trávím sportem. Jsem vášnivá lyžařka, hraji golf, potápím se, baví mě cykloturistika. Do toho občas taneční trénink. Při této kombinaci ani není moc reálné nabírat na váze.

Letošní léto zdá být poněkud podivné (Rozmarné léto). Jaké bylo to vaše? Co byste na závěr popřála našim čtenářům?
Prostřednictvím modelingu jsem se nacestovala až až. Proto aspoň těch pár teplých měsíců, které máme, ráda trávím doma v Čechách a na Moravě. Bohužel letos letních dnů opravdu moc nebylo. V létě jsem relaxovala v krásné přírodě jižních Čech a jižní Moravy a také doma u rodičů. Dovolenou v exotických destinacích si dopřávám pravidelně v lednu. Pokud jde o práci, připravovala jsem veřejnou sbírku Modré kotvy, která bude probíhat v lékárnách a jejíž výtěžek poputuje na přípravu a výrobu testovaných protinádorových vakcín.
Všem čtenářům přeji krásný podzim, jen a jen zdraví, žádné sezonní chřipky, a také stále dobrou náladu. 

               S MISS 2004 Janou Doleželovou si povídal Jaroslav Fešar

Honzo, jsem nesmírně rád, že si s Vámi mohu popovídat. V naší rubrice „ Na slovíčko s“ jsem oslovoval celou řadu známých osobností, ale vy jste pro mne obzvlášť zajímavý. Nejenom proto, že celá rodina sdílíme sympatie k Vám, ale i proto, že Váš pohled na péči o nohy je „o chlup“ odlišný. Řekněte mi, jak se Vám daří pečovat o Vaše nohy?
Zatím se mi to daří, snažím se zvládnout situace, které mě potkávají, a proto jsem si musel poradit i se svými nožkami.

Každý z nás velmi dobře zná pohádku o princezně Jasněnce a létajícím ševci. Kdybyste jako švec měl navrhovat boty dnes, jaké by byly? Nejenom pro princezny.
Jistě různorodé, aby vyhovovaly individuální potřebám zákazníkům, elegantní ženám, pevné mužům, sportovní, teplé zimní i třeba jenom pohodlné.

Musíte někdy vyhledat odbornou pedikérskou službu, nebo trápí Vás něco s čím si nevíte rady a musí pomoct profesionálové v oboru komplexní péče o nohu?
Zatím nebylo potřeba.

Podívejme se na pedikérské provozovny trochu jinak. Domníváte se Honzo, že jsou podmínky pro bezproblémovou dopravu a ošetření lidí se zdravotním omezením co se pohybu týče dostačující? Přece jenom v nemocnicích, v dopravě, nebo v obchodních domech se ze zabezpečením pohybově omezených spoluobčanů v dnešní době již běžně počítá.
To záleží hlavně na tom, jestli ten, kdo službu provozuje, myslí na lidi s pohybovým handicapem – nejen vozíčkáře, ale třeba i na seniory. Ale napadá mi, že by bývalo bylo šikovné, kdybych se při pobytu ve zdravotnických zařízeních na počátku 90. let s podobnou službou setkal. Ale možná je teď už situace jiná.

Již 6 let v české republice působí organizace pod názvem Česká podiatrická společnost. Obor podiatrie je mladý a zatím pro mnohé ne příliš známý. Sdružuje pedikéry, lékaře a další odborníky, kteří se zabývají péčí o nohy. Slyšel jste už o něm?
Zatím ne, teď mám premiéru.

Je o Vás známé, že sportujete a udržujete se v kondičce. Jednou z Vašich oblíbených disciplin je lyžování. Viděl jsem v televizi, že i to jste technicky zvládl a mohl byste jít příkladem všem, co mají strach se postavit na obě nohy. Lyžařská sezóna je v plném proudu. Jak se díváte na „teenagerské blázny“, kteří hazardují se svým zdravím?
Bohužel lyžařská sezona letos ještě pořádně nezačala. Vyrůstal jsem v době klasického sjezdového lyžování a extrémní typy lyžování mě nepotkaly. Nakonec každý svého štěstí strojvůdce…

Co byste vzkázal všem, kterým osud nebyl nakloněn tak, aby mohli ke svému pohybu využívat nohy. Jistě Vám to dalo před lety také hodně práce a přemlouvání, ale z Vás jde taková životní energie a při vašich vystoupeních v divadle působíte naprosto dokonale. Myslím, že nejvíc pomůže nejbližší rodina a dobří přátelé. 
Přesně tak. Úrazem život nekončí, ale je možné situaci přijmout jako výzvu. Život se pak dá naplnit mírou vrchovatou. Jenom to zkusit, stojí to za to.

Je čas jarních prázdnin. Jak je budete trávit? Co byste Honzo vzkázal naším čtenářům a příznivcům?
Budeme určitě s rodinou, buď na chalupě, nebo pokud bude sníh, na horách.

      S hercem Honzou Potměšilem si povídal Jaroslav Fešar

 
Aňo, vím, že toho máte hodně, ale prozraďte nám kolik času věnujete svým nohám? V období těhotenství dostávají nohy hodně zabrat. To už máte podruhé za sebou a jak je to teď?
Je to bída. Vždycky večer se na ně smutně podívám a řeknu jim, vydržte…

Stříháte nehtíky Brunovi a Stelle nehtíky na nožičkách vy nebo manžel?
Střihám většinou já, ale obě děti mají odpor ke stříhání nehtíků na nohou. Ruce jsou ok, ale nožky stříháme ve spánku.

Jstečasto na nohách. Víte tedy jaké to je, když nohy bolí, nebo jsou oteklé? Co Vám na to pomáhá? 
Ted co máme cukrárnu opravdu vím, co to je být celý den na nohou, a je to peklo, ale jediná věc na kterou zbývá čas, je dát si na chvíli nohy nahoru a usmát se na ně...

Říká se, že nejdůležitější je mít „nohy v teple“. Co vy na to?
Já to nepotvrdím.nejraději sem bosa doma, venku i v botách. Ponožky beru na milost, až když mrzne. Mám to po tátovi, a po mně zas Bruno.

Co nohy a léto? Přece jenom se v létě nehty víc lakují a nohy obecně víc odhalují.
Potěší Vás na nehtech barevný lak, nanesený gel, francouzská pedikúra, nebo jiné ozdůbky?
Musím přiznat, že miluju krásnou pedikúru, ale čas na ní mám tak málo. Masáž nohou je uplný blaho, ale zvládám to opravdu tak málo...

Při nákupu nových bot sledujete víc zdravotní parametry, nebo módní trendy? Dnes je velký výběr a hodně lidí zvažuje navíc i cenu, kvalitu, pohodlí.
Myslím, že kombinuju, ale podle mých nohou byste poznal, že miluju podpatky..

Chodíte na ošetření nohou pravidelně? V tom se lidé dělí na dvě kategorie. Ti, kteří chtějí a nemusí a ty, kteří nechtějí, ale musí.
Já chci a musím, ale nestíhám a trpím..

Co doma, Aňo? Máte v rolích vyhledávané herečky, milované maminky a manželky ještě čas na koupele nohou, masáže nebo promazávání chodidel?
Čas od času si neodpustím masáž krémem Welleda, ten miluju.

Zkoušela jste někdy ošetření nohou v cizině? Originálně se provádí např. v Thajsku, na Havaji, nebo v Egyptě. 
Ne, ne.

Měla jste někdy filmovou, divadelní, nebo cukrářskou (víte na co narážím) roli, kde Vaše nohy dostaly pořádně zabrat?
Pravidelně dostávají zabrat v cukrárně a na našem vánočním bazaru..

Léto je období plné pohody, příjemných dobrodružství a vzrušujících zážitků. Chystáte něco zajímavého?
Chystám se přežít to ve zdraví..

Co byste na závěr popřála našim čtenářům?
Sílu a odvahu a klid.

             S herečkou Aňou Geislerovou si povídal Jaroslav Fešar

 
Foto: Ludvík jakub

Nohy, nožky, nožičky – téma krásné písničky. Co myslíte, šlo by s tím něco udělat?
A víte, že jste mi právě vnuknul myšlenku? Určitě to bude roztančené, jen se ten nápad musí nechat pěkně uležet.

Když se bavíme o nohách, zbývá Vám čas na důslednou péči o ty Vaše?
Sama se k pečování moc nedostanu, proto jsem začala pravidelně chodit na pedikúru. A každý večer před spaním si musím nohy namazat, jinak bych snad už ani neusnula.

Myslíte si že lidičky pečují o své nohy dostatečně? Všichni kdo chodí na ošetření ví, jak je to potřebné a nakonec i příjemné. Vždyť to sama víte také nejlépe.
Spousta lidí o nohy začne pečovat až ve chvíli, kdy je začne trápit nějaký neduh. Já jsem začala dřív - mě k péči dohnalo už to, že miluju masáže. A taky si nechci zatrhnout silonky, to bych jich měla příšernou spotřebu, kdybych měla drsné paty nebo neupravené nehty.

Dopřáváte si masáže nohou? Zažila jste někdy reflexní terapii na nohách?
To si pište, že kdyby to šlo, brala bych masáže denně. Vyzkoušela jsem leccos, ba i reflexní terapii, tenkrát mi pomohla od bolesti hlavy. 

Najdeme u Vás doma vířivou vaničku na nohy nebo rehabilitační pomůcku na zlepšení kondice nohou? 
Vaničku máme, ale teď mi dochází, že je nějaká zapomenutá. Raději se naložím do vířivky celá. A pomůcka na zlepšení kondice nohou… Vlastně ano, u televize strkám nohy k manželovi, aby mi mačkal chodidla. Zatím to dělá rád a snad mu to vydrží.

V každé profesi je důležitá a mnohdy o kvalitě nohou rozhodující obuv. Máte ve svém botníku boty různých tvarů nebo si potrpíte na konkrétní typy?
Potrpím si na podpatky. Některé boty mám s kulatou špičkou, najde se i špičatá bota, ale všechno musí být pohodlné, ať už v tom běhám po ulici nebo stojím na pódiu. Večer si dovolím vyšší podpatky, ve dne upřednostňuji pohodlí, ale „placky“ nosím málokdy. Úplně nejoblíbenější boty jsou lodičky, které mají přes nárt pásek jako boty na flamenco. To je moje stálice.

Prozraďte nám, jste typ který má rád decentní estetickou úpravu nehtů na rukou a nohou nebo upřednostňujete výrazné barvy laků nebo barevné gely?
Teď jste mě zaskočil, já vlastně nevím. Na rukou obvykle nosím průhledný nebo světlý lak, protože mám pocit, že na mých krátkých nehtech to vypadá lépe. Moc ráda bych měla červené drápy, ale k mojí kytaře to prostě nejde. Takže si to občas vynahrazuji stříbrnými třpytkami na rukou i na nohou.

Najdeme na Vás něco umělého? (úsměv). Mám na mysli např. nehty.
Umělý úsměv je poznat, tak ho raději nepoužívám, snad jedině ve stavu absolutní únavy. Ale mám gelové nehty na nohou a jsem maximálně spokojená – nožičky jako ze žurnálu. Kde jsou ty doby, kdy jsem jezdila na vandry a za největší zhůvěřilost lidstva jsem považovala, když si někdo nehty na nohou nalakoval.

Je čas zimních radovánek. Jezdíte v zimě lyžovat?
Když já radši teplo. Trochu lyžování snesu, ale od té doby, co jsem padlá na hlavu (doslova) na jednom alpském svahu, už se trochu bojím. Takže jsem decentní občasný lyžař.

Na závěr, co byste popřála do nového roku 2009 čtenářům našeho časopisu.
Ať hlava vždycky ví, kam ji nohy nesou.

Jana Rychterová, šansoniérka, která svoje písničky zpívá, skládá i doprovází na kytaru. Na jejích koncertech bývá veselo. Lidé tam chodí relaxovat, smát se i ronit slzy. Spolu s mezzosopranistkou Editou Adlerovou založila vokální duo Two Voices. Více se můžete dozvědět na www.dvahlasy.cz.

         Se spěvačkou Janou Rychterovou si povídal Jaroslav Fešar

Věnujete se populární hudbě, sportovním aktivitám a moderování. To jsou činnosti, které vyžadují, aby bylo tělo „fit“. Nohy jsou pro Vás tedy důležité. Věnujete jim hodně času?
Snažím se udržovat v přijatelné fyzické kondici, ale pokud jde o pravidelnou  
pedikúru a jiné formy ošetření, tak to je pro mě zatím hudba budoucnosti.

Většina mužů se pořád ještě domnívá, že ošetření nohou (chodidel) pro ně není. Fakt, že nejčastějšími návštěvníky jsou ženy, je nechává klidným a to 
zejména proto, že jim to přijde tak trochu „zženštilé“. U našich západních sousedů tomu tak dávno není a muži o sebe velmi dbají. Jak se na to díváte?
Argument o „zženštilosti“ je nesmyslný, jde spíš o to udělat si pro takovou 
věc čas. I tady je třeba bojovat za rovnoprávnost.

Máte někdy po sportu nebo po koncertě pocit, že byste nejradši sundal boty a 
ulevil si chůzí na „boso“?
Po golfovém turnaji toho mají nohy dost, zvlášť když je hřiště kopcovité.  
Největší zatížení jsem ale zažil při sálovém fotbalu, tam jsem byl zralý na  
ošetření nohou pokaždé. 

Když se podíváme na koupelnovou poličku, nebo noční stolek většiny z nás, 
najdeme tam kromě jiného i přípravky na ošetření nohou. Také bychom u Vás 
v koupelně našli oblíbený krém na nohy?
Pokud mám to štěstí a někdo mi udělá masáž doma, používám aromatický olej 
z prodejny Botanicus. Nevím, jestli je určen přímo pro tuto činnost, ale je to 
velmi příjemné.

Už jste vyzkoušel příjemnou masáž na chodidlech, nebo reflexní terapii?
Masáž na chodidlech miluji, reflexní terapii jsem zatím nepoznal.

Máte doma vířivou masážní vaničku na nohy? Je příjemné ji použít na 
unavené nohy, po dlouhém stání nebo náročné aktivitě?
Máme vířivou vanu a ta umožňuje nejrůznější formy masáží, když je 
unaveno celé tělo, ale nad lidskou ruku není.

Když se řekne „komplexní péče o nohy“, co si pod tím představíte?
Komplexní péče o nohy mi jako výraz nezní moc příjemně, ale je mi jasné, že je to něco co by měl dělat každý. Zkrátka dbát na své zdraví.

Setkal jste se na svých zahraničních cestách s něčím neobvyklým, co se péče o 
nohy týče? Ženy např. mají zkušenost s netradičním lakování, a zdobením
nehtů, dekorativním tetováním nebo originálními masážemi.
Kdysi dávno jsem při toulkách Orientem měl nepříjemný „podlom“ na prstu, 
kterého jsem se nemohl zbavit. Po jedné noze jsem doskákal do nemocnice 
v afghánském Kábulu, ale z čekárny jsem odskákal zase zpátky když jsem 
viděl s jakými úrazy přicházejí běžní pacienti.

A nyní otázka, kterou byste určitě nečekal. „Chcete být milionářem?“
Milionářů není nikdy dost.

Co byste našim čtenářům vzkázal na závěr?
Bota je základ člověka.

                    Se zpěvákem a moderátorem Ondřejem Hejmou si povídal Jaroslav Fešar

  
Foto: zdroj Xantypa ( www.xantypa.cz )

Co se Vám vybaví jako první, když se řekne „péče o nohy"?
Budete se divit, ale vybaví se mi Jaroslav Fešar u mých nohou.

Říká se, že když si člověk zvykne chodit pravidelně na pedikúru, tak už si na nohy ani nesáhne.Nemyslím to samozřejmě tak doslova (úsměv). Co na to říkáte?
A to já své umyté nožky denně před spaním přinutím udělat svíčku, abych z nich vyhnala únavu za celý den. A pak si je pěkně namasíruju a natřu krémem, který jste mi doporučil. Jinak bych neusnula.

Myslíte si, že pohled na zdraví a krásu nohou se v posledních letech hodně změnil?
Jak u koho. Je to strašně individuální. Máte ale pravdu vtom, že se všichni teď více zabýváme svým zdravím -a tam nohy bezesporu patří. Taky reklama na nejrůznější krémy, vložky do bot a masážní vaničky, vykonala své.

Kolik času věnujete domácí péči o svoje nohy?
Ráno studená sprcha, večer teplá a někdy bublinky ve vaně a pak nohy nahoru a trochu krému.Nikdy jsem to na minuty nepočítala.

Patříte vČesku mezi známé osobnosti. Lidé Vás vtisku a na televizních obrazovkách vidí pořád krásnou, usměvavou a vždy v dobré náladě.Existuje nějaká receptura na dobrou náladu? Nemyslíte si, že lidé často podléhají stresu?
Ale já bojuju se stresem úplně stejně jako každý. Denně zuřím, že moje auto nemá křídla, protože nestíhám.Ale snažím se těm situacím předcházet a plánuju si schůzky s daleko většími pauzami, než řekněme, před pěti lety. A recept na dobrou náladu? Systematicky si celý svůj život buduju kolem sebe mikroklima, v němž je mi dobře. Hledám spřízněné duše.
Dá se to říct i tak, že se rozcházím s lidmi, kteří ruší mé kruhy. V soukromí i v redakci.

Znáte Českou podiatrickou společnost a navštívila jste její webové stránky?
Jo, koukla jsem na ně, máte to pěkné, jen tak dál.

Často přemýšlím o tom, proč mnoho lidí na svoje nohy zapomíná. Na suché rty si hned pořídí pomádu nebo lesk, na suché ruce nebo obličej krém, na suché vlasy zábal, ale na suché nohy - nic. Je to tím, že jsou nohy příliš daleko od mozku, nebo se jim jednoduše nechce?
Nejsme v Číně ani Thajsku.Tam je preventivní péče o lidskou tělesnou schránku mnohem lepší. Nic jim není a přitom chodí na masáže, akupunkturu, akupresuru, cvičí denně svoje jogínské sestavy nebo taj-či, baští žeň-šeň a tak.My jdeme klékaři nebo k Vám na pedikúru, až nás něco bolí.

Ženám, zejména v letních měsících sluší, mít nalakované nehty na nohách. Potrpíte si na to také a jaké odstíny jsou Vám nejmilejší?
Potrpím si v létě na nalakované nehtíky, ale mám je vždycky krátké, protože v teniskách jsou pak dlouhé nehty na obtíž. Laky mám ráda světlounké, lehounké, aby vynikla snědá nožka.

Jezdíte často do zahraničí. měla jste někde ve světě příležitost vyzkoušet netradiční ošetření nohou? Jaké jsou známé techniky některých exotických zemí, kde dominantou ošetření je použití úžasných mastí a olejů, nebo kouzelně barevná úprava nehtů?
Právě na Bali a v Singapuru jsem zažila skvělé masáže exotických názvů. Je to zkušenost nepřenosná - doporučuji velice. Vždyť dnes už i vPraze můžete jít na japonské shiatsu, existují thajské salony krásy, jeden dokonce v Xantypě vřele doporučovala herečka Jana Švandová.

Proč si myslíte, že se muži domnívají, že pedikúra pro ně není?
Protože mají partnerky, které to s nimi neumějí. Můj přítel, původně zapřísáhlý nepřítel těchto procedur, už pár let chodí na pedikúru a manikúru pravidelně. A dokonce se domnívá, že na to, že takovou péči potřebuje, přišel sám.

Máte ve svém nabitém programu čas na sportovní aktivity?
Mít či nemít čas na cokoliv je otázka priorit. Já od malička lyžuju a plavu, ve věku dospělém jsem přidala tenis a nakonec i golf. Nic ztoho neumím dokonale, nic nedělám pravidelně, spíš jenom s chutí a ráda.

Dnes se v péči o nohy hodně opíráme o moderní metody a technologie. Máte nějakou zajímavou radu, jak se pokusit řešit některý zproblémů na nohách?
Zkušenost mne naučila, že např. na sport musí být nehty na nohou dokonale krátké. Jinak zevnitř narážejí do tenisek, až rozbolaví lůžko a celý nehet nakonec sleze. A to pak v letních sandálkách rozhodně parádu nedělá.

Co byste na závěr našeho milého povídání popřála našim čtenářům?
Aby měli své tělo a své nožky rádi. Nejen když jsou mladé, pěkné a běhají jako srnky. Ale taky když třeba bolí a otékají. Není to jejich vina, jsou to jen a jen důsledky našich hříchů. Možná bych Vašim pacientům vzkázala: „Hřešte s rozumem a láskou ke svému tělu a ke své duši".

                           S novinářkou Magdalénou Dietlovou si povídal Jaroslav Fešar