Naše centrum nabízí komplexní služby v oblasti péče o váš vzhled a osobnost jako takovou.

vyšetření nohou, ošetření chodidel nehtů, aparátky zarůstajících nehtů

Je libo kafíčko?

fejeton

Krásný den přeji, račte se posadit – to jsou slova, kterými se v našem centru vítají klienti při příchodu na ošetření. 

 Speciálně v zimních měsících nabízíme čtyři druhy vynikající kávy na všechny možné způsoby. Je už takovým naším zvykem, že než se klient posadí, nabídneme mu nějaké občerstvení. „Někdo to rád horké“, a v takovém případě přichází na řadu náš skvělý kávovar. Jenže…
Znáte to, co čert nechce, to se nestane. Nebudu Vás napínat, řeknu Vám, jak to bylo.
Bylo úplně normální krásné páteční dopoledne. Dokonce nebylo ani třináctého. Čekal jsem na ní. Říkejme jí paní „Sladká“.
Dobrý den paní Sladká, pojďte dále, račte se posadit. Dáte si něco k pití? – dodávám.
„Jestli Vás můžu poprosit, dala bych si Vaší dobrou kávičku“ – pravila paní a s pocitem, že dostane to co vždy, usedá do křesla. Paní Sladká se „vyhoupne“ a já lítám, aby to všechno netrvalo dlouho a mohli jsme začít. Už z povzdálí křičím – „Mlíčko?“ Jasně – odpověděla pohotově. „Cukr také?“ Jo, dnes potřebuji energii, ano,dám si, pravila moje klientka.
Netrvalo dlouho a už běžím s šálkem čerstvé voňavé kávy. Postavím ji na stoleček vedle křesla, podávám mlíčko v kelímku a cukr. To co ale následovalo, bylo víc než komické. Nevím jak paní Sladká, ale já jsem se nemohl smíchy udržet.¨
Když si moje klientka vzala šálek do rukou a já současně zvedal a zakláněl křeslo, netušil jsem, že si z plného šálku něco málo horkého nápoje vylije přímo do dekoltu. Prý to nepálilo. Legračně asi působilo jen to, když jsem počal milé paní bleskurychle ubrouskem ten dekolt utírat a kávu odsát dřív, než způsobí mnoho škody na jejím bílém prádle. Odsál jsem, co jen šlo a znovu se posadil. Paní Sladká poděkovala a byla ráda, že klidně může po ošetření mezi lidi. Vzala do rukou kelímek s mlíčkem. Lehce kelímek protřepala a jaksi neopatrně otevřela víčko. Kelímek s mlíčkem se jí odměnil svěžím výstřikem přímo do obličeje. Zasmála se podruhé. Já už jsem se opravdu hlasitě zasmál a briskně vyskočil a podal další ubrousky z krabičky. „To je teda den“ – špitla paní Sladká. To Vám řeknu, odpověděl jsem a pustil jsem se do úpravy nehtů.
Poslední polínko do ohně klientka přiložila ve chvíli, kdy si do kávičky, tentokrát už s mlíčkem nasypala cukr. Stačila jediná lžička a z jejího „vykuleného“ pohledu jsem pochopil, že se „něco“ děje. Ukázala mi obsah svého šálku. „Nějak divně se to zpěnilo, že?“ – řekl jsem víc opatrně, než uchechtaně. „Zpěnilo“ – odpověděla a málem se znovu polila, když se rozhodla to ochutnat. Rozhodně ta káva nebyla sladká. Radost z pití této kávy by snad měla jen myš. Byl tam totiž jemně strouhaný sýr.
Vysvětlení přišlo vhod. Den předtím jsem si jej dal do stejné mističky, jako cukr. Protože jsem jej nakonec nepoužil zůstal v kuchyňce a při přípravě kávy se mi nabízel do ruky jako první. Tak se stalo.
Od té doby nabízím pouze třtinový cukr, pouze ve skleněné dóze a sýr už v provozovně nejím. Vážení, je libo kávičku?

Autor: Jaroslav Fešar (na toto dílo se dle zákona vztahují autorská práva )