Naše centrum nabízí komplexní služby v oblasti péče o váš vzhled a osobnost jako takovou.

vyšetření nohou, ošetření chodidel nehtů, aparátky zarůstajících nehtů

Po nebo Pe

fejeton

Není vždy tak úplně jasné, co je co. Když je něco podobně vypadající, snadno se to plete, ale co když něco podobně vypadající není to samé ani zdaleka? 

Den se dnem se sešel a naše společnost dostala nabídku prezentovat se v telefonním seznamu. Co by ne, řekne si každý z vás. Vždyť každý, kdo není vidět a slyšet, jakoby nebyl. Tak jsem vyplnil formulář, pečlivě a svědomitě. Poslal a čekal.
Když si objednáte zlatý přívěšek a pošlou vám stříbrný, nic se neděje. Pošlete ho zpět a oni vám ho vymění. Život jde dál a nic se nestalo. Jenže, když vám někdo nedopatřením změní písmenko v názvu organizace, vytiskne to ve státisících kusech, nic s tím nenaděláte. Nemluvě o tom, že máte o zábavu postaráno. Několikrát nám již volal také pan, který chtěl pexeso, které pediatrická společnost pro děti vydává. Myslím, že již všichni tušíte, o co jde. No jasně, „po“ a „pe“. Jednoho krásného dne jsme byli pro stovky volajících pediatři. To, co mě zdržovalo od práce se stalo pro mé klienty úsměvné. Všechny hovory totiž vyřizuji při práci, s hlavou nakloněnou k pravému rameni, drže při tom šíjovým svalstvem bezdrátový aparát. „Prosím vás, mohu se přihlásit do vaší společnosti?“, zněla otázka. „Jejda – ale my se zabýváme péčí o nohy, to je omyl“ – odpověděl jsem. Jindy zase, jestli budeme pořádat seminář o harmonogramu očkování u dětí a mladistvých. Tak zase odpovídám – „je mi líto, ale nemohu vám pomoct, my jsme jiná organizace“. Až jednoho dne…
Jednoho dne jsem se rozhodl, že si tu hlavní roli – sekretáře prezidenta České pediatrické společnosti zahraji. Zvednu telefon a tam se ozve příjemný ženský hlas. „Dobrý den“, zašveholí a táže se. „Prosím vás, kdy je vhodné přejít u dítěte z mateřského na mléko kravské?“ Mozek a jeho nervový systém musí pracovat pekelně, protože rozhodnutí v rozhovoru pokračovat, přišlo bleskurychle.
V hlavě se mi zobrazilo hned několik obrazů – děťátko u ňadra své matky, mléko které mám tak rád a samozřejmě kráva. Než jsem milé paní odpověděl, rychle se mi honilo hlavou, jak by to tak asi mohlo být. To víte, ve vteřině najít chytrou odpověď, není jen tak.
„Víte, doporučuje se kojení cca 6 měsíců, potom do mléka mohou přecházet i škodliviny pro děťátko nebezpečné, ale v zásadě do jednoho roku to jde“, pravil jsem tak, jak mi mé znalosti z oboru dovolovaly. Když už ale začalo přihořívat a dotaz směřoval dál na téma „metabolická porucha štěpení mléčného cukru“, už jsem to nevydržel a zařadil zpátečku. Vím, že je to problém související s intolerancí na laktózu, ale už jsem si uvědomil, že mé odpovědi nejsou v mé kompetenci a prozradil jsem, jak se mají věci. Docela slušně jsme si popovídali, paní se smála, říkala, že se to povedlo a vůbec se nezlobila. Řekl jsem jí, čím se naše společnost doopravdy zabývá. Vysvětlil jsem jí, jak k omylu došlo, a že to není ojedinělé. Co myslíte, jak to nakonec celé dopadlo? Paní se objednala na ošetření, pravidelně chodí na pedikúru a nikdy si nezapomeneme zavzpomínat na děťátko u ňadra své matky, mléko, které mám tak rád a samozřejmě i na tu neméně důležitou krávu.

Autor: Jaroslav Fešar - (na toto dílo se dle zákona vztahují autorská práva)