Spolupracujeme
Doporučujeme
Stalo se vám někdy, že jste něco řekli naprosto nevinně, mysleli jste to dobře - a vznikl z toho dokonalý trapas?
Klasika. Dvojsmysl je potvora a humor má minimálně tři dimenze.
Já tomu říkám 3D humor. A někdy mám pocit, že jsem v tomhle ohledu vybavený technologií, kterou by mi záviděly i filmové multiplexy.
Ostatně v Londýně jsem zjistil, že může existovat i humor 4D - když vám při akční scéně do zad bodá umělá kudla a při pádu do louže vás opravdu ošplouchne voda.
Ale pojďme zpět na zem. Tam, kde se trapasy rodí přirozeně. V reálném světě.
A nejlépe v obchodním centru.
Před časem jsem tam prováděl odborné vyšetření nohou pro jednu společnost.
A jelikož nesnáším nudu, snažím se vše doprovázet lehkým humorem, pokud se to situaci hodí. Samotné vyšetření je samozřejmě precizní - ale doprovodné věty mohou mít lehký tón.
A tak vstoupil do našeho příběhu mladý pár.
On. Ona.
On šel na elektroniku a udělal dobře.
Ona zamířila ke mně.
„Prosím, pojďte dál,“ pozval jsem slečnu k vyšetřovacímu pultu. Povídali jsme si o jejích potížích, pomalu jsem si dělal obrázek. Jenže byla v těsných kalhotách - tak těsných, že by je zahanbil i korek v lahvi od vína. Nabídla, že si je sundá, a já neměl námitek.
V prodejně bylo dost soukromí.
Vše šlo hladce.
Když dokončila stojné testy, požádal jsem ji, aby se postavila na skenovací desku. Prohlížím klenby, osy, klouby… a v tom se u pokladny ozve paní, která si zakoupila stélky a zoufale žádá prodavačku o pomoc s nalepením metatarzálních srdíček.
Prodavačka na mě kývla: „Mohl byste…?“
A tak jsem, aniž bych zvedl hlavu od slečny na desce, zavolal přes prodejnu:
„Chcete píchnout se srdíčkem?“
Paní se zarazila.
„Píchnout?“ zopakovala podezřívavě.
A já, ničím nevyrušen, stejným tónem odpověděl:
„Ano, chcete píchnout?“
Teprve pak jsem zvedl oči…
A viděl jsem dítě.
Malou holčičku s obrovskými rudými balónky ve tvaru srdíček, které dostala v centru.
A výraz, který by se dal přeložit jako:
„Ten pán mi chce propíchnout moje balónky?“
Vysvětlení následovalo rychle. Smích také.
Srdíčka jsem paní přilepil kam měla, holčičce jsme dali dáreček, stélky byly zachráněny a pokračoval jsem ve vyšetření slečny, která se mezitím vzpamatovala.
A pak přišla scéna dne.
Slečna sestupovala z desky - a za ní se objevil její přítel. Jako správný gentleman jí galantně nabídl ruku. A zcela nevinně pronesl:
„Nechceš píchnout?“
Do toho zazněl hlas té malé holčičky, která stála opodál, stále se dvěma balónky:
„Pan už mi chtěl taky píchnout do srdíčka!“
A intuitivně si přitáhla oba balónky blíž k sobě.
V tu chvíli propukl smích všech přítomných, včetně mne.
Ticho, které tomu předcházelo, bylo jen krátkou pauzou pro dramatický efekt.
A já si od té doby opakuji jedno poučení:
Když se někomu chcete nabídnout, že mu „píchnete“, vždycky specifikujte ČÍM a KAM.
3D humor už není, co býval.
Někdy je to spíš 4D střela.
Autor fejetonu a vlastník díla: Jaroslav Fešar
